Ohledně "práva první noci" je zajímavé sledovat rozdíl v západním a východním pojetí tohoto pojmu. Zatímco západní zdroje mají jasno - nic jako právo první noci nikdy neexistovalo, třeba v Ruském informačním prostoru je toto téma otevřené a rozdělené na dva tábory, jedni tvrdí že bylo, jiní že nikoli.

 

Setkal jsem se například s příspěvkem v jedné diskuzi - „historici mohou tvrdit co chtějí, ale moje pra prababička musela tomuto právu vyhovět a traduje se to v naší rodině z generace na generaci".

 

Co například se lze dozvědět z Ruských webů k tomuto tématu:

V roce 1507 přijala městská rada francouzského města Amiens nový zákon: "manžel nemá právo sdílet lóži s manželkou o první svatební noci bez svolení svého pána, než se sám pán rozhodne zda bude sdílet lože s manželkou svého vazala." Pokud by takové nařízení vyšlo dnes, nebo dokonce před sto až dvěma sty lety, ochránci lidských práv a novopečení manželé by jistě uspořádali protestní pochod. Ale na počátku 16. století se výše uvedený právní akt prostý měšťanů setkal s bouří radosti! Navíc se od manžela nevěsty očekávalo, že zaplatí pánovi určitý obnos jako poděkování za zasvěcení jeho nastávající. 

 

Takže vidíme, že toto právo dle některých zdrojů nejenže nebudilo pohoršení ve své době, ale dokonce se setkávalo s přijetím veřejnosti. 

 

Proč západní prostředí vidí věci jinak? Pro Západ je vše co se týče panenství velmi tabuizované a negativní. Panenství je vždy mediálně zasazeno do celkově negativního kontextu a dost možná se blíží doba, kdy Západ dokáže za pomoci genetického inženýrství panenskou blánu navždy odstranit z lidského genomu. Za 500 let se tedy povedou diskuze, zda vůbec nějaká panenská blána existovala či nikoli. V případě spekulací ohledně práva první noci se vychází z veřejně dostupných zdrojů, jako jsou například matriky. Jakkoli případ města Amines je zajímavý tím, že se kontroverzní zákon údajně setkal s podporou veřejnosti, obecně mohlo i platit, že nevěsty s tímto právem nesouhlasily, jako je to třeba ztvárněné v jistém americkém filmu. Chtěl by pán, který má takovouto moc, aby se o tom dozvěděly příští generace a vše se zapisovalo do matrik? Tedy - kdo ovládá mediální prostor, píše dějiny i pravdu, stejné tehdy jako dnes...

 

Na právu první noci je zajímavé to co ve světě vysoké politiky - nejvíce o něm vědí ti, kdo se nikdy nechtěli setkat s jiným názorem než je ten jejich, netřeba hledat pravdu, protože pravdu má vůdce. A véte co mě nejvíce fascinuje? Právo první noci funguje i dnes. Díky mediálnímu prostoru, který udělal z odmítání sexu před svatbou zavrženíhodnou abnormalitu, platí i dnes, že alfasamci mají nejvíce samic. Dívky často čekají od prvního vztahu lásku, protože jim nikdo nevysvětlí, že první vztah se skoro vždy za pár měsíců rozpadne. Mladí lidé berou psychofarmaka a odmítají stále častěji sexualitu, často i díky možnosti sexuality virtuální. Mladí lidé nechtějí děti a o rodinu nestojí. Panenství je špatné, ale to co kdysi naši prapředci nazývali sodomie je fajn. A tak holt mnoho z nás vystřídá deset partnerů, lásku nezažije a když, tak nešťastnou, pak s někým zplodí potomka a rozvede se. Všudypřítomné reklamy na samotu a příběhy o tom jak muži ubližují ženám nás pak utvrdí, že vše k čemu nás vůdci vychovávají je vlastně naše volba.... Co je to vlastně za kravinu? K čemu nás ti pánové vychovávají? Z dívek jsou děvy a z chlapců čunča, komerční porno vychovává mládež, láska slábne, lid tleská...

 

Nepřipomíná vám to právo první nocí? 

 

 

 

 

 

 

.