Diskuzní taktiky těch kdo nemají argumenty.
Jste placený za to, abyste prosazoval na internetu určitý názorový proud, který je v rámci morálky, pravdy a spravedlnosti neobhajitelný? Nebo jsi jen puberťák co nutně potřebuje stát na straně vítězů, aby si vytvořil nějaké sebevědomí? Nevadí, jsou taktiky jak se věcné diskuzi vyhnout, není nutně potřeba mít pravdu, věcně argumentovat, číst knihy, sledovat přednášky atd. Zde je jakýsi velmi zjednodušený návod, jak uspět v diskuzi, nebo uhrát alespoň remízu, i bez argumentů.
1. Napadat, urážet! Jestliže obhajujete názor, pro jehož obhajobu nemáte věcné argumenty a vzdělání, zkuste protivníka zdiskreditovat nadávkami, urážkami... Tak aby si každý kdo diskuzi čte myslel, že dotyčný je odpad společnosti, který budí ve svém okolí fanatickou nenávist. Protivník pak ani nemůže konfrontaci příliš oplácet, protože když bude také sprostě urážet, zdiskredituje sám sebe i svůj názor. 
2. Nálepkování. Dejte soupeři nálepu - komunista, nácek, trol, stalinista... Jestliže někoho označíte nálepkou, často se zaštítíte milionem hodin televizního vysílání mainstreamových sdělovacích prostředků. Váš oponent by pak potřeboval v diskuzi stejný čas, jaký měl mainstream k vytváření obecného mínění, aby se s nálepkou vypořádal. Lidé si všimnou nálepky jako chytlavého nadpisu prázdného novinového článku. Věcná argumentace pak nehraje tak podstatnou roli.
3. Vytvářejte chaos - utopte diskuzi v detailu. Řešte prasklou pneumatiku automobilu, namísto celkového zhodnocení stavu vozidla. Mluvte jen o té pneumatice, která je totálně v háji a činí tak z automobilu těžko pojízdný vehikl „prostě bez pneumatik nikam nepojedeš, i kdyby ti ten krám řídil Šumachr, zahoď to, je to svinstvo..."
4. Zasypte diskuzi blábolama, aby nikoho nebavilo jí číst, aby se jádro pudla rozpustilo v milionu tun bezvýznamné břečky. Nikdo pak nebude mít čas se tím vším pročítat...
Diskuzních taktik je velmi mnoho, zde jsem vybral namátkou některé. Tyto taktiky jsou cílené zejména na mladé lidi, protože mladý člověk je jak známo čistým kusem papíru. Zpravidla ale platí, že ti kdo se uchylují k těmto taktikám vědí, že obhajují cosi, co příliš obhájit nedovedou. Kdo má pravdu, musel se k ní prokousat a k taktikám výše zmíněným by se nesnížil. Kdo se zajímá o jakékoli odvětví, musel svůj názor zaplatit stovkami, tisícemi hodin četby a poslechu, těžko pak bude v diskuzi argumentovat sovy "fašistická kundo" nebo "prokremelskej zmrde".
Pravda je vždy jen relativní, často bývá skrze nové generace zpochybněna a nebo prohlášena za naprostý omyl. Proto kdo hledá pravdu, může o svém názoru vždy pochybovat. Rozumné je pokoušet se diskuzi využít jako potencionální zdroj poznání.
Mezilidské vztahy, přátelství, respekt a pokora, to je tím co spoluvytváří rozumné hodnoty společnosti. Kdo tyto hodnoty nemá, nemá z pravidla ani pravdu.