O Michaelu Jacksonovi se mnoho napsalo, a přesto o něm málokdo něco ví. V následujícím článku se pokusím rozebrat jeho kauzy slovy, k jakým se v žádné knize o králi popu čtenář nepročte.

 

2002 - Vlastním polovinu Sony - Michael Jackson 

Jednou z kauz, kdysi nejslavnější celebrity světa, je spor se Sony Music, který Michael dost možná zaplatil životem, což není názor jen můj, ale i některých odvážných členů jeho rodiny. Kéž bych měl čas vysvětlit zde všechny jeho kauzy, nebo třeba napsat knihu o tomto sporu. Bohužel čas nemám, a tak alespoň úhrnem k tomuto tématu. 

O co šlo ve stručnosti může popsat následující fotoalbum z dobového fanouškovského časopisu. 

https://drividolesa.estranky.cz/fotoalbum/fotoalbum-mj/

Po této aféře Sony Music sabotovala všechny projekty Michaela Jacksona, počínaje alby, přes drobnosti jako jsou kalendáře, plakáty, odznáčky, všechny myslitelné propagační předměty, také zajímavé téma, ale...

Pryč na dlouhou dobu od roku 2002. Pro pochopení všech souvislostí nejen této kauzy, ale všech ostatních kauz MJ, je potřeba vrátit se až do roku 1993, kdy v důsledku tehdejšího skandálu začal zájem o Michaela celosvětově opadat. 

 

 

1993 - Chandler

V roce 1993 byl Michael jak známo obviněn ze sexuálního zneužívání dětí. Na veřejnost se dostala "aféra Chandler", rodina tehdy 13 letého Chandlera zažalovala Michaela za to, že sexuálně zneužíval jejich syna. Chandler dostal jako odškodné částku kolem 20 milionů dolarů, byť dobová literatura uvádí částku 5 až 20 milionů.

Spousta lidí se domnívá, že se Michael tehdy vyplatil, aby se vyhnul soudu, protože neměl čisté svědomí. Je třeba si uvědomit, že v roce 1993 byl Michael stále na vrcholu slávy, nicméně začal užívat tlumivé léky, benzodiazepiny, díky závislosti na uklidňujících lécích byl v tomto roce hospitalizován. Závislost na lécích, nebo drogách, stála za smrtí nejedné celebrity, vezměme ku příkladu Elvise nebo Marilyn. Každodenní dostavování se k soudu by Michaela psychicky vyčerpávalo, svou aktivitu by nemohl směřovat k novému albu History, které nakonec vyšlo a bylo úspěšné podobně jako jeho předešlá alba MJ. Finančním odškodněním pro Chandlera tedy Michael finančně netratil, navíc jak známo, podobná kauza o deset let později, kterou nebylo možné vyřešit mimosoudně, vedla u Michaela k problémům se spánkem a lékové závislosti. To vše vyústilo ke spolupráci s Dr. Murrayem, který Michaela usmrtil nízkou dávkou propofolu v kombinaci s dalšími tlumivými léky. Murry dostal 4 roky odnětí svobody, soudce označil jeho jednání za opovrženíhodný zločin, z Michaela si prý udělal pokusného králíka a aplikoval na něm nikdy nevyzkoušené kombinace léků. 

Zkrátka, léky vedly ke smrti Michaela Jacksona v roce 2009 a soudní vyrovnání v roce 1993 mu dost možná život prodloužilo. Podařilo se znovu nastartovat hvězdnou kariéru albem History. (V rámci světového turné History se Michael podíval v roce 1996 i do Prahy, pozn).

V roce 2010, tedy krátce po Michaelově smrti, se nechal Jordan Chandler, dospělý muž, nechal slyšet, že v roce 1993 si vše vymyslel. Řekl to nejspíš jen pro nějaké lokální médium v místě kde žil. Michaelův bratr Jermaine v jednom svém interview roku 2010 řekl a zdůraznil, že Chandler se v této kauze jasně přiznal ke lži. 

Zde mohla Sony Music sehrát významnou roli, stačilo Chandlerovi slíbit, že když přizná svou lež třeba v interview s Oprah, na státní televizi, v hlavním vysílacím čase, nebude muset vracet z "vydělaných" peněz ani cent. Michael kdysi řekl, že odškodné zaplatil Chandlerovi i proto, aby se měl dobře, protože věděl, že finanční situace jeho a jeho rodiny je nevalná. Z pohledu etiky by tedy nebyl vyloženě problém v tom aby si Chandler a jeho rodina sumu nechali. Krom toho, peníze už nejspíš dávno neměli, podle slov Michaela je utratili dříve než Chandler dospěl. Zároveň bylo možné Chandlerovi nabídnout patřičnou propagaci/podporu, aby neklidil od fanoušků MJ opovržení. Mohl se setkat s jeho rodinou, mohl se jim omluvit a oni mu poděkovat za odvahu vše přiznat.... Příběhů se šťastným koncem šlo vytvořit mnoho. Ale kdepak, nic takového. Oprah přijala do svého pořadu v roce 2019 úplně jiné hosty, aby o Michaelovi pohovořili. 

 

2003 - Arvizo

Po deseti letech přišlo další obvinění ze sexuálního zneužívání vůči Michaelovi. Gevin Arvizo, 13 letý chlapec, prostřednictvím své rodiny obvinil Michaela z nevhodného chování v jeho přítomnosti (v médiích tomu spíše říkali znásilňování dětí, což se týká i předešlé kauzy). Michael byl obviněn například z toho, že - nabízel Gavinovi a jeho bratru alkohol, ukazoval jim pornografii, masturboval před nimi a dělal jin sexuální návrhy. 

Nemyslím, že by se Michael dopustil něčeho podobného, protože po kauze z roku 1993, která ho stála zdraví, by se mohl podobnému jednání vyhýbat i kdyby k němu měl tendenci. Nemyslel si to ani soud, který Michaela ve všech bodech obžaloby shledal nevinným. Tak ještě jednou - nevinen ve všech bodech obžaloby! Státní zástupce, který v kauze stál proti Michaelovi, nebyl žádné ořezávátko. K osvobozujícímu verdiktu podle mě přispělo hlavně to, že Gavin nejednou změnil svou výpověď.

Rozhodně ani nechci zlehčovat něco tak nešťastného, k čemu v našem světě běžně dochází. Vzpomínám si jak mi kdysi mámin přítel (to mi bylo cca 14 let) podal pornografický časopis a s úsměvem řekl "na koukni se jak vypadaj holky". Časopis jsem vzal, prolistoval a řekl mu, že je to sice zajímavé, nicméně jak vypadají holky vím díky pornografickým časopisům mého otce, kterému jsem je úspěšně kradl ze zamčené skříně o následně opět vracel. Kéž by mi za trauma, které jsem utrpěl nerozvážností mámina přítele, někdo dal třeba těch 20 milionů dolarů, bral bych i koruny... Dnes je porna plný internet, žádné Leo nebo Bravo jako za mých mladých let. Děti jsou vychovávány pornografií obsahující sadismus, zoofílii, výkaly... Tedy - sodomii nejhrubšího zrna na internetu nikdo neblokuje a ta je tedy dětem plně k dispozici. Jednou jsem dokonce viděl na zájezdu s třídou do Španělska utíkat dívky. Paní učitelce přiznaly, že před nimi nějaký muž masturboval. Řešila to i policie a myslím, že domluvou a v rámci přestupkového řízení. Mainstreamová média v čele s Českou televizí však v průběhu celé kauzy MJ zdůrazňovala, že za čin, kterého se Michael dopustil, mu v USA hrozí i trest smrti. Divákům stékal po tváři studený pot a vstávaly vlasy hrůzou! 

Kauza roku 2003 přišla pouhý rok poté, co Michael pořádal v Londýně demonstrace proti Sony. To je myslím vztyčný bod celé kauzy. Někteří fanoušci před soudní budovou držely transparent s nápisem "SONY IS BEHIND ALL OF THIS". Fotky z tohoto dne už se mi ale bohužel nikde najít nepodařilo. 

Jak známo, v dnešní době potřebuje-li někdo zámožný někoho zlikvidovat, zaplatí si soudní stíhání. Oproti vraždě to má mnoho výhod a na darkwebu se podobné kauzy prodávají z pohledu korporací doslova za pusu. 

Soud Michaela osvobodil a mezi fanoušky nastala euforie, snad větší než při vydání nové desky. Všichni Michaelovi přátelé slavili 13.6. 2005 velké vítězství. Ne tak samotný Michael. Už když přicházel k soudu v den verdiktu, vypadal velmi unaveně, zdrceně. Po vyhlášení verdiktu okamžitě opustil budovu, bez úsměvu zamával fanouškům a odjel. Byl to jiný člověk než na začátku procesu. V roce 2003 běžel Michael před soudní budovou a burcoval za plotem stojící fanoušky ke skandování jeho jména. Kameramanovi ukazoval jak je má zabrat. Nemohl odjet, dav obklíčil jeho auto, Michael vyskočil na střechu vozu a opět burcoval fanoušky. Za ním vylezl kameraman, Michael opět dělal šou. Po této šou a pár letech působil Michael spíš jako troka. Ještě večer před soudem mu volali nějací lidé, prý od soudu, kteří ho upozornili, že byl shledán vinným a aby vyrozuměl své bodyguardy k jeho dobrovolnému vydání. Problémy se spánkem už Michaela neopustily, až do roku 2009. Celé toto strašlivé svinstvo má ale jasného vítěze.

 

2009 Laving Neverland

 

 

(V přípravě)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

.