KSČM - kde udělali "soudruzi" chybu? 

Pád KSČM mimo poslaneckou sněmovnu naznačila velmi dlouhá řada porážek, které strana utrpěla, některé z nich si můžeme připomenout... 

1, odchod Miroslava Grebeníčka. Už v roce 2005 strana zaznamenala citelnou ztrátu. Předseda Grebeníček KSČM opustil, údajně i díky neshodám s ostatními členy vedení. Ve straně byl výrazný, nebral si servítky, nikdo ho nemohl jen tak nahradit. Nový předseda Vojtěch Filip dobře zvládal funkci místopředsedy, ale pro funkci předsedy neměl dostatečné charisma, nebyl to řečník, který zaujme. 90% úspěchu politické strany závisí ale právě na předsedovi, vezměme kupříkladu hnutí ANO, SPD - co by byly strany bez jejich předsedů? A kde skončila ČSSD bez Miloše Zemana? Bez charismatického a kontroverzního lídra to jde stěží... 

V roce 2002 získala ve sněmovních volbách KSČM s Miroslavem Grebeníčkem 18,51% hlasů, to byly ovšem jeho poslední volby do PČR. V roce 2005 přebírá stranu Vojtěch Filip. 

2, o rok později získává KSČM ve volbách do parlamentu 12,81% hlasů. Ztrátu 6% je možné označit za první Filipův debakl.

3, v roce 2010 získala strana 11,27%, úspěchu z roku 2002 se nadále vzdalovala. Snaha o výměnu vedení žádná. Alarmující na tom bylo, že v roce 2008 začala celosvětová ekonomická krize. Lidé ztráceli zaměstnání, kvalita života se snižovala, zde by člověk čekal výrazný nárůst podpory levicových stran, zejména u KSČM.

4, ve sněmovních volbách 2013 získává KSČM 14,91%. První Filipovo vítězství? Spíše další debakl. Vláda pravicových stran v té době končí s ostudou, po třech letech jejich vlády se konají předčasné volby. Chvilku se zdá být pravděpodobné, že ČSSD zruší bohumínské usnesení a po těchto sněmovních volbách vytvoří koalici s KSČM, jejíž preference se pohybují kolem 20%. Do hry ale krátce před volbami vstupuje hnutí ANO. Andrej Babiš tvrdě napadá opozici, o nepopulárních představitelích pravicových stran mluví jako o zločincích, mafiánech a tunelářích. Tvrdě kritizuje opozici, je charismatický a nový. Okoukaný, necharismatický, průměrný Filip nemůže konkurovat ani jemu, ani jiným novým tvářím, které se v politice objevily. Ještě větší zklamání zažívá ČSSD, která získává ve volbách jen 20,45%. Sen o koalici levicových stran je pryč. Šance promarněna. Za dostatečným volebním výsledkem KSČM zajisté stála i intervence vojsk NATO do Libye, kterou ale vedení strany nijak nekritizovalo, žádné demonstrace před ambasádou USA, kde by předseda burcoval davy k vyjádření nesouhlasu s tímto aktem terorismu. 

5, v roce 2017 získává KSČM ve volbách do PČR 7,76%. Zdá se, že dny Filipa ve vedení jsou definitivně sečteny. Díky neskutečným intrikám a obstrukcím se ale za pomoci delegátů drží Vojtěch Filip v čele strany. V roce 2020 se konají volby krajské, KSČM získává 4,5%. V celé zemi se rozezní poplašná zařízení, sirény, houkačky, alarmy, i auta troubí na poplach... Lidé vybíhají v panice do ulic a křičí „je konec, zachraňte co se dá!" Vedení strany MUSÍ cítit brzký konec za stávajících podmínek, avšak zůstává u moci. Průzkumy veřejného mínění naznačují, že po volbách v roce 2021 už KSČM ve sněmovně být nemusí. Následuje tvrdý střet mezi Josefem Skálou, nejvýraznějším kritikem a konkurentem Filipa, a vedením KSČM. Skála má věcné argumenty a chce stranu převzít, o post předsedy bojuje mnoho let. Vedení strany a delegáti ovšem nechtějí nic slyšet o výměně předsedy a mají stranickou moc. Tvrdě drží za pomoci stranických obstrukcí a intrik u moci Vojtěcha Filipa. Na sociálních sítích se voliči pravicových stran radují, že KSČM ztratila sebemenší pudy sebezáchovy. 

6, ve volbách do PČR 2021 získává strana jen 3,6% hlasů, nechybělo moc a nezískala by ani příspěvek od státu na základní provoz. Dle všech politologů končí KSČM na smetišti dějin. Žádná radikální změna k lepšímu se nedá čekat. 

7, z úst čelních představitelů strany (Konečná, Jírovcová...), i poloviny straníků neslyšíme žádnou tvrdou sebekritiku, žádnou radikální vizi změny. Ty samé tváře, které dopomohly straně mimo sněmovnu oznámily kandidaturu na post předsedy a nadále ignorují veškeré zákony o zachování hmoty. 
(...)

Celé to na mě dělá dojem, že Vojtěch Filip a všichni kdo ho podporovali museli být zaplaceni nějakým pravicovým subjektem, aby stranu dovedli tam kde skončila. Filip mohl být k tomuto jednání dotlačen i vydíráním. 

Zde vidíme důkaz jak funguje svět. Milionáři nemohou nikdy porazit miliardáře, to je známý fakt. Finanční zázemí pravice je tak silné, že si může koupit i levici, minimálně vedení KSČM. Miliardáře, korporátníky slyší každý, skrze jimi vlastněná, nebo ovládaná média, díky kterým mohou svou "pravdu" zopakovat stokrát, nebi i tisíckrát, jak bude třeba. Důchodce, kteří tvrdí, že socialismus byl spravedlivější, neuslyší nikdo, krom souseda, který se s nimi baví před domem. 

A tak v naší zemi končí příběh lidí, který si mysleli, že propast mezi vysokou a nízkou třídou je třeba zmírnit, ne zvyšovat. Že firmy, lesy, voda a půda má patřit nám, ne západním mocnostem a nadnárodním koncernům. 

V parlamentní demokracii nakonec vládnou ti, které nikdy nikdo nevolil. 

Zkusíme to ještě?